Zlato v sádře, zlato na vodě a skvosty na talíři. Thajský Bangkok nabízí od každého vrchovatou porci a jako přídavek výhledy jako z letadla s pevnou půdou pod nohama.
Plovoucí nádhera
Vidět na bangkocké řece Chao Praya Zlatou labuť, Krále hadů nebo třeba Propletené hady je zážitkem, na který se nezapomíná. Vznosná jména patří nádherně vyzdobeným a pozlaceným královským lodím, které se do říčních vln podívají jen jednou za několik let při nějaké významné příležitosti.
Tentokrát se procesí lodí konalo u příležitosti korunovace krále Ramy X., což znamenalo jediné – zákaz focení s teleobjektivy a pořizování selfíček s plavidly v pozadí. Přece se nehodí šmírovat thajského monarchu zoomováním nebo ho mít na snímcích vzadu za sebou. Král je přece nejdůležitější a vždycky první. V minulosti bylo dokonce zakázané sledovat konvoj z místa vyvýšenějšího než paluba lodi, na které panovník seděl. V dnešním Bangkoku, který se ježí mrakodrapy jako gigantický jehelníček, je to poněkud nesplnitelná podmínka.
Hody na vodě
Majestátní štíhlá plavidla se šinou řekou v pětiřadé formaci a stovky vojáků v historických uniformách máchají navzdory tropickému vedru pádly jako dobře promazaný stroj. V minulosti byly lodě v celém Thajsku hlavním dopravním prostředkem a ještě dnes můžete na spletitých kanálech bangkocké čtvrti Thonburi všechno možné – mají tu lodě osobní, nákladní, popelářské a dokonce i jídelní. Jejich majitelé vám z čoudících grilů přímo na palubě prodají všechno možné od pečených kuřat po kari s krevetami.
Kdo si však chce vychutnat jídlo nejen pusou, ale i rukama, měl by zakotvit u břehu kanálu Bang Khun Tian v uličce Soi Wutthakat 14. Paní Tam Piyawadi tu pořádá kurzy thajské kuchyně přímo pod širým nebem uprostřed bylinkové zahrady, kde si účastníci sami natrhají čerstvé bylinky do svých wok pánví. Co si uvaří, to si taky sami sní, takže se vyplatí dávat pozor na výklad – ať už se týká kuřecího masa v pandánových listech nebo polévky s krevetami Yam Goong, která přesně po thajském způsobu pálí jako oheň.
Objev století
Stěhovat hromadu bezcenné sádry, zpackat to a přitom objevit pět tun zlata, to se může podařit snad jenom v Bangkoku. Stalo se to přesně v roce 1955, když dělníci stěhovali jeřábem ze skladiště velkou sochu sedícího Buddhy, která každému jen překážela. Jedno z lan jeřábu však prasklo a milý Buddha se poroučel k zemi. Sádra po dopadu popraskala a pod ní se objevil magicky blyštivý kov.
Největší zlatý Buddha na světě trpělivě čekal na své znovuobjevení celá dvě století. Staří Thajci ho totiž oplácali sádrou, aby ho skryli před očima nájezdníků z Barmy. Povedlo se jim to tak dokonale, že na jeden ze svých největších pokladů totálně zapomněli. Přetržené jeřábní lano většinou přináší pořádnou smůlu, protentokrát však znamenalo velké štěstí.
Při dnešních cenách zlata je totiž na sedícím světci tolik drahého kovu, že by na jeho vykoupení nestačilo ani pět miliard českých korun. Nikdo proto nepochybuje nad tím, že si Buddha zasloužil zbrusu novou několikapatrovou svatyni v chrámu Wat Traimit v bangkocké čínské čtvrti. Ve dne láká čínská čtvrť na tuny zlata, v noci zase na tuny dobrot.
Neony na zdejší hlavní třídě Yaowarat šplhají zdánlivě až do nebe a v uličkách pod nimi to bublá, prská a kouří ze stovek pojízdných stánků a pouličních restaurací, jejichž stolky zabírají většinu místa kolem. Bangkocký streetfood je vyhlášený po celém světě a kdo hodlá ochutnávat všechno možné od čínských uzených kachen přes nudle na sto způsobů po mořské plody všeho druhu, míří právě do čínské čtvrti.
Letecké výhledy s nohama na zemi
Moderní mrakodrapy rostou v Bangkoku jako houby po dešti a kdykoli se tam člověk vrátí, skoro určitě objeví nějaký nový. Pro návštěvníky města je dobrou zprávou, že se jejich konstruktéři předhánějí ve snaze vymyslet do projektu nějaké to povyražení. Dlouhou dobu byla bezkonkurenčně nejúžasnější atrakcí rotující vyhlídková plošina mrakodrapu Baiyoke Tower II., která se otáčí ve výšce přes tři sta metrů nad zemí. Jsou to však sotva tři roky, kdy jí toto prvenství „vyfoukla“ jiná vychytávka.
Budova MahaNakhon z dálky vypadá, jako by se rozpadala ve stylu populární hry Tetris. Naštěstí je však pevná až dost a ve výšce 310 metrů nad zemí nabízí prosklenou podlahu pod širým nebem, kde si člověk připadá, jako by se doslova vznášel nad bangkockými ulicemi, náměstími, věžáky i parky. Tohle opravdu není pro někoho, kdo se bojí výšek! Nejrychlejší výtahy v celém Thajsku přitom do té výšky vyletí za méně než minutu a ještě cestou stihnou pasažérům promítnout videoshow po celé ploše stěn kabiny.
Bizarní streetfood
- Při pouličním ochutnávání musí člověk leckdy prokázat určitou míru odvahy:
- Goong Ten – salát, jehož název v překladu názvu „tančící krevety“. Průhlední korýšci se skutečně jedí živí ve společnosti koření, rybí omáčky, chilli a koriandru. Dokonce i během jídla se snaží vyskákat z talíře, čímž si salát vysloužil své jméno.
- Mok Huak – žáby se jedí všude možně na světě a Thajsko není žádnou výjimkou. Dát si však k obědu pulce, to se jen tak někde nepoštěstí. V pokrmu Mok Huak jsou okořenění pořádnou dávkou rybí omáčky, takže není nouze o zajímavé pachové zážitky.
- Larb Mote Daeng – jídlo z červených mravenců a jejich vajíček servírované ve společnosti zeleniny a koření chutná mnohem lépe, než by mohly napovídat jeho ingredience.
- Malang Tod – fritovaný hmyz. Pod tímto názvem můžete objevit celou řadu pochoutek: Hon Mhai (larvy bourců morušových), Mang Da (vodní ploštice), Rod Duan (housenky motýlů druhu Omphisa fuscidentalis požírající bambus) nebo hmyzu příbuzné pavouky a štíry.
- Kung chae namlpa – syrové velké krevety podávané s česnekem, pálivou omáčkou a dýní. Někdy se takto podávají i strašci, což jsou korýši, kteří svýma předníma nohama dokážou rozbít i sklo akvária. Tak pozor na gurmánské úrazy!
