Svět se mění a čas pádí tryskem. Skutečně důležité věci, jako jsou mezilidské vztahy a duchovní hodnoty, pokulhávají někde vzadu. Dá se tomu vůbec uniknout? Možná ano. Stačí se prostě vrátit zpátky v čase. O nějakých pár set let. Vítejte na Svaté hoře.
Články
74 posts
Pobíhám s fotoaparátem kolem lůžka na Klinice dětské neurologie v pražské nemocnici v Motole. Z bílých peřin mě mlčky sleduje devítiletý Daniel Sedláček s obvazem na hlavě. V jeho modrošedých očích se zračí zvláštní zaujetí, soustředěná pozornost – a možná také trocha pobavení. „Ačkoli toho Dan moc nenamluvil, vždycky byl neobyčejně vnímavý vůči pocitům druhých lidí,“ potvrzuje jeho maminka Zdena. Tráví se svým synkem na klinice dlouhé dny a týdny. Jinak to ani není možné. Při léčbě onemocnění, jaké musí překonávat Dan, je oddaná péče a spolupráce členů rodiny nezbytná. O pouhých pět dní později je z Dana úplně jiný člověk. Plynně mluví, bez problémů chodí na procházky a raduje se z popcornu, který si koupil v automatu na nemocniční chodbě. A hlavně – netrpí už žádnými záchvaty. Zotavování mu jde výborně. Vlastně ještě líp, než se kdo odvažoval doufat. Skoro ani není poznat, že před týdnem prodělal jeden z nejkomplikovanějších chirurgických zákroků, jaké současná lékařská věda zná. Operaci mozku. Jestli to takhle půjde dál, vrátí se brzy do běžného života. Ve svém rodném Zlíně dokončí školu a možná se pak začne věnovat fotografii nebo něčemu kolem vlaků. Obojí ho totiž moc baví. „Malý Dan je živoucím příkladem pokroku moderní medicíny,“ říká nadšeně docent Pavel Kršek. Jeho radost nad chlapcovým stavem je naprosto pochopitelná. Jako jeho ošetřující epileptolog znal Dana ještě mnohem dříve, než lékařský tým k zákroku přistoupil. Prošel s ním všechna složitá předoperační vyšetření a pak přímo na sále celý den bděl nad průběhem samotné operace. Dokonce i […]