Nebeské výhledy, jídlo uvařené v pekelném kotli a vykouřené ananasy – tohle všechno v Evropě nezažijete nikde jinde než na Azorských ostrovech. Přidejte si evropský čaj či barevná jezera a vyjde vám z toho jediné – ráj uprostřed Atlantiku.
Kdo navštívil Madeiru, měl jistě pocit, že si užil cizokrajnou dovolenou. Portugalsko má však v rukávu ještě daleko exotičtější trumf – sopečné Azorské ostrovy. Za větší dvě hodiny letu se z Lisabonu dostanete na největší z nich jménem São Miguel. Všechny tyhle kousky země uprostřed Atlantského oceánu jsou plně autonomní oblastí s vlastní vládou i legislativou. Pokud byste si ale mysleli, že všechny její složky sídlí na jednom místě, mýlili byste se. Výkonná složka se nachází v Ponta Delgadě na São Miguelu, legislativní na ostrově Faial a soudní na ostrově Terceira. I když ostrovy oficiálně objevil v roce 1431 Gonçalo Velho Cabral, zmínka o nich se objevuje téměř o šedesát let dříve v katalánském atlasu.
Asi nejtypičtějším jevem na Azorách je po vulkanické činnosti proměnlivost počasí. Tady se skutečně nemůžete spolehnout na nic. Takže, jste-li plánovací typy, vzdejte to. Co pár zatáček a několik minut, to jiné povětří. Jako mávnutím kouzelného proutku se zde vystřídá mlha hustá tak, že by se dala krájet, s poryvy větru a deště i se spalujícím sluníčkem. K základní výbavě azorského výletníka tak určitě patří pláštěnka a krém na opalování. Na deštník zapomeňte, otočí se vám při prvním vystoupení z auta. A i když tu průměrná teplota ani v létě nepřeleze dvacet pět stupňů, žlutý „punťa“ se do toho umí pěkně opřít.
Život jako na houpačce
Azořané si na nudný život bez adrenalinu rozhodně stěžovat nemohou. S železnou pravidelností se jim houpe země pod nohama, a to ani nemusí nic požít. Život na ostrovech totiž od jeho vzniku nejvíce poznamenávají zemětřesení a vulkanická činnost. Protože každý rohlík má dvě strany, i u této skutečnosti najdeme velké výhody a slabiny. Kdyby se příroda tu a tam nerozhodla drobně se otřást, zformovat další kopec či otevřít své nitro a poslat na zem trochu toho černého zlata, nikdy by tu nebylo tak krásně. Každý ostrov je jiný a každý je něčím specifický. Zatímco Pico zásadně dodržuje černý dress code, São Miguel hraje všemi odstíny zeleně, a je neskutečně úrodný. Přitom na obou dvou najdete jeden ze sedmi přírodních divů Portugalska. Na Picu je to celá vulkanická krajina, tady na hlavním ostrově vás ohromí dvojité jezero umístěné v kráteru spící sopky Lagoa das Sete Cidades.
Laguna sedmi měst, jak zní český překlad, je opravdu unikátní místo. Dvě ekologicky odlišná jezírka spojuje úzký průliv, přes který vede most. A teď ta rarita. Jedno jezero je modré a druhé zelené. Skutečně. I když legenda říká, že za jejich dvoubarevnost mohou slzy z očí princezny a jejího milence, mladého pastýře, kteří od sebe byli odloučení, pravda je prostší. Ve skutečnosti je to proto, že každá strana jezera odráží sluneční světlo v různých barvách. Nejlepší místo, ze kterého můžete obdivovat pohlednicový výhled na Lagoa das Sete Cidades, je z vyhlídky Vista do Rei.
Jako v pekle
Jednou z nejmystičtějších oblastí ostrova je bezpochyby údolí Fournas. Tak trochu připomíná křížence mezi bujným Novým Zélandem a drsným Islandem. A opět, celé údolí je obří sopečný kráter, který sice naposledy vybuchl v roce 1630. Tomu, že by se mu opět nechtělo ukázat svou sílu, však vskutku nic nenasvědčuje. Geotermální aktivita je zde cítit na každém kroku. Kouřící fumaroly, ze kterých vychází horká pára, nemá smysl ani počítat stejně jako přírodní minerální prameny. Všude ve vzduchu je navíc cítit sirný odér. Návštěva stejnojmenného městečka je reálným surrealistickým zážitkem, za které mohou všudypřítomné parní díry. Podél cesty jsou umístěné vývěry, u kterých můžete ochutnat kvalitu minerálky, po které doslova šlapete. Chlupaté jazýčky poznají rozdíl nejen v její síle, ale také perlivosti.
Nutno říci, že návštěva Azorských ostrovů je o vyhlídkách. Jeden z dalších neskutečných pohledů se vám proto otevře na Pico do Ferro, odkud máte panoramatický výhled včetně jezera Lagoa das Furnas jako na dlani. Zorničky se vám ale doširoka roztáhnou i ve chvíli, kdy sjedete dolů přímo k jezeru a ocitnete se v Caldeiras de Lagoa das Furnas. V jursky vyhlížející krajině je opravdu horko. Země tu doslova a do písmene vaří. Přímo v jejich útrobách jsou totiž vykopané díry, do kterých se vloží hrnce s jídlem a zase se zasypou. Přesně tímto ekologickým a energeticky nenáročným způsobem se připravuje asi nejtradičnější pokrm ostrova Cozido. Specialita se skládá z vrstvy hovězího, bůčku, slaniny a kuřecího masa, krvavé klobásy, kapusty, mrkve, kořene taro a klasických i sladkých brambor. Jedinou použitou tekutinou jsou šťávy, které při pomalém vaření vytékají ze všech ingrediencí. Doba přípravy trvá přibližně sedm hodin a do jednoho hrnce se vejde až dvacet pět porcí.
Přijít si uvařit může do předem připravených děr každý. Má to ale jednu podmínku. Musí najít volnou díru, kterých je tu však dost, a zaplatit poplatek tři eura padesát. Jámy totiž patří hotelům, které si je rezervují den předem a hojně je využívají. Však aby také ne. Každý chce přeci ochutnat lahůdku, kterou uvařila sopka. Po dobrém obědě se vám bude chtít určitě jen spočinout a odpočívat. Skvěle se lenoší v bazénu s termální vodou uprostřed botanické zahrady Terra Nostra. Na Azorách je zvláštní všechno a jedna podivnost se najde i tady. Botanická zahrada oplývá svým vlastním mikroklimatem. Vždy je tady o něco tepleji než na zbytku ostrova. Vůbec prvním stromem, který založil budoucí rozsáhlou sbírku rostlin, byl anglický dub, který tu stojí dodnes. Osobně ho zasadil první majitel místa, bohatý obchodník z Bostonu Thomas Hickling.
Když země naděluje
Hlavním zdrojem příjmů na Azorských ostrovech bývaly po dlouhou dobu pomeranče. Zlom nastal až v roce 1860, kdy se na São Miguelu vyskytla plíseň, která do deseti let zničila všechny plantáže na ostrově. Co teď? Bylo potřeba výnosnou produkci nahradit jinými plodinami. A právě tehdy se začala psát historie pěstování čaje, tabáku a ananasu. Slyšíte správně. Co dokážou v Číně nebo Indii, dokážou tady v Maia také a jak dobře. Vždyť se učili od nejlepších. V roce 1874 získala Fábrica de Chá Gorreana svá první semena a o devět let později tu z nich vyrobili první čaje. Aby věděli jak na to, pozvali si dva čínské mistry. Nejstarší čajovou plantáž v Evropě stále s láskou opečovává rodina Mota, a to již v páté generaci. Ročně pomocí čerstvého oceánského vzduchu usuší až čtyřicet tun zeleného a černého čaje.
Pěstování ananasu se pojí s představou tropického slunného místa. Jenže, i když se na Azorách spálíte raz dva, ananasy vám tu pod širým nebem nedozrají, kdybyste se na hlavu postavili. Když ale něco moc chcete, řešení se vždycky najde. Své o tom věděl i Augusto Arruda, který tu na místě bývalé pomerančové plantáže postavil první skleníky. Nejen, že v nich dokázal vypěstovat prvotřídní plody, ale ještě jejich zrání zkrátil ze dvou až tří let ve volné přírodě na osmnáct měsíců. Používal k tomu metodu, které se zde říká „fumo“. Hustý kouř ze spalovaného listí při ní nutí všechny rostlinky kvést ve stejnou dobu. Přesvědčit se můžete na vlastní oči. Na plantáži Augusto Arruda vám celý složitý proces rádi vysvětlí.
Věděli jste, že:
- Časový posun na Azorských ostrovech je proti České republice mínus dvě hodiny.
- Minerální voda ve Furnas léčí především revmatická a kožní onemocnění.
- Botanická zahrada Terra Nostra je otevřená od 10:30 do 16:30 a vstup pro dospělého stojí 10 eur.
- Canyoning si můžete vyzkoušet v přírodním parku Ribeira dos Caldeirões.
- Kromě adrenalinu nabízí Ribeira dos Caldeirões ukázku pěti starých vodních mlýnů. V provozu je pouze jediný, ve druhém je etnografické muzeum.
- V dobách největší slávy bývalo na ostrově São Miguel 62 čajových plantáží. Dnes je tu jediná.