Chovat se podle pravidel se může zdát nudné. Každý v životě přeci potřebuje trochu toho vzrušení. Nejeden dobrodruh ale na vlastní kůži poznal, že tahat tygra za ocas se nevyplácí. I když se však člověk chová rozumně a neříká si vyloženě o průšvih, jsou situace, které zkrátka nevymyslíte, a stanou se vám osudnými.
Na světě je oficiálně uznaných sto devadesát států a dalších šestnáct, o jejichž svrchovanosti se diskutuje. V nich žije téměř osm miliard lidí. Jen přírodní katastrofy ale z domovů vyženou každoročně skoro čtrnáct milionů z nich. Ano, je to tak, povodně, cyklóny, požáry či zemětřesení udělají bezdomovce tolika lidí, že by to stačilo na obyvatelstvo jednoho pěkného státu. Nejvíce rizikové jsou země jižní a jihovýchodní Asie, Rusko překvapivě také USA.
V minulých desetiletích byly zabijákem číslo jedna infekční nemoci. To se změnilo s příchodem očkování a antibiotik. Teď prim převzaly srdeční choroby a rakovina. A pak tu jsou přírodní katastrofy, které vás také poměrně spolehlivě sprovodí ze světa. Mezi nimi jsou naštěstí takové, kterým můžete alespoň trochu předcházet a při troše štěstí před nimi utéci. Meteorologové již dnes umí předvídat bouře, i když se však vědci moc snaží najít způsob, jak s dostatečným předstihem předpovědět třeba zemětřesení, daří se jim to jen s velmi krátkým předstihem. I to je ale úspěch. No a pak jsou věci, u kterých je zřejmě věcí osudu, jestli vás potkají nebo se vám vyhnou. Pojďme se podívat na případy, nad kterými zůstává rozum stát, a které hlava nebere.
Janov, Itálie srpen 2018
Všichni víme, jak skvěle umí léto vykouzlit silné bouřky. Nebe nad Janovem mělo 14. srpna 2018 ocelovou barvu již od samotného rána. Těsně před polednem však začalo pršet tak dramaticky, že nebylo vidět na krok. Auta ještě více zpomalovala ve chvíli, kdy vjížděla na přes kilometr dlouhý most Ponte Morandi, který se klenul nad hustě osídlenou oblastí. Přesně v 11:33 bůh zlomil hůl nad čtyřiceti třemi životy, které vyhasly ve chvíli, kdy se pětina mostu včetně jedné z podpůrných věží zhroutila k zemi. Mezi postiženými byl i český řidič kamionu Martin Kučera, který může přesně popsat, jak se cítí člověk, když ve vteřině ztratí pevnou půdu pod nohama a padá uvězněný ve svém voze čtyřicet pět metrů až na tvrdou zem. Otřesený, pomlácený a se zlomenými žebry přežil jen díky tomu, že byl připoutaný a nejmodernější kamion měl zároveň zesílené sloupky kabiny. Štěstí měl i v tom, že převážel náklad papíru, který se ve chvíli pádu sesul tak, že vůz dopadl na záď. Symbolem incidentu se ale stalo jiné nákladní vozidlo, a to modrozelené Volvo FM, které zůstalo stát přesně na okraji zející propasti.
Kalifornie, USA, prosinec 2019
Štědrý den je bezpochyby pro mnoho lidí jedním z nejkrásnějších dní v roce. Ne tak pro muže, který se před dvěma lety přesně dvacátého čtvrtého prosince v odpoledních hodinách procházel se svými dvěma přáteli v národním parku Muir Woods, který je známý svými mohutnými stromy. Jeho osmadvacetiletý život ukončila obrovská sekvoje s kmenem o průměru metr dvacet a výšce běžného paneláku, která mu znenadání spadla na hlavu. Další dva členové výpravy přežili jen zázrakem, i když žena skončila v nemocnici se zraněními. A přitom se partička nedopustila ničeho špatného. Pochodovali po značených stezkách a pohybovali se zde v otvírací době. Za neštěstí mohla patrně rozmokřená půda v důsledku dešťů, které se severně od San Franciska objevovaly v předešlých dvou týdnech.
Pandemie – neviditelné nebezpečí
Poslední tři roky ekonomové předpovídali, že se stane něco, co způsobí světový hospodářský propad. Dlouhodobě jsme si žili nad poměry a bylo jasné, že tento nepřirozený jev musí skončit. Nikdo však nevěděl, z jaké strany ta facka přijde a jakou bude mít podobu, i když tipů bylo několik. Světovou pandemii však odhadoval jen málokdo – tedy do doby, než přišel koronavirus, díky němuž můžeme očekávat nejhlubší recesi od velké hospodářské krize ve třicátých letech. První případ infekce Covid-19 byl zaznamenaný v provincii Wu-chan v Číně. To ale v historii lidstva nebyla rozhodně první situace, kdy Čína nadělila světu pořádnou katastrofu.
V červenci 1968 se z Hongkongu rozšířila chřipka, která zabila milion lidí a v místě svého ohniska zredukovala populaci o patnáct procent. Jiný typ chřipky řádil v Asii už o deset let dříve a vyžádal si po celé planetě dokonce dvojnásobek obětí. Ovšem největší ničivou sílu v minulém století předvedla chřipka jindy a jinde. Ve stejný rok, kdy se začala psát nová kapitola české státnosti a vznikla první republika, svět decimoval chřipkový virus s nevinným označením H1N1, který se na lidi přenesl z ptáků. Poprvé byl sice identifikovaný ve Spojených státech, říká se mu však španělská chřipka a dost možná původně pocházel rovněž z Číny. Projevil se u vojenského personálu a během dvou let zabil nejméně padesát milionů lidí.
Z hodin dějepisu si možná pamatujete, že rok 1346 byl důležitý hned z několika důvodů. Zaprvé v bitvě u Kresčaku padl Jan Lucemburský, a za druhé se Karel IV. stal císařem. Do paměti si ale uložte ještě další událost, která doslova otřásla naší planetou. Svět spatřil největšího zabijáka všech dob mezi nemocemi a dal mu jméno přiléhavé „černá smrt“. Šlo o epidemii moru, která opět přicestovala z Asie, zničila tři kontinenty a zmařila na dvě stě milionů životů. První zaznamenaný dýmějový mor, který zanechal na Zemi svou stopu, se odehrál daleko dříve, a to v letech 541 – 542. Justiniánský mor postihl Byzantskou říši, zabil čtvrtinu obyvatel východního Středomoří a zničil město Konstantinopol.
Námořní katastrofy
Když se řekne lodní neštěstí, každému se hned vybaví potopení Titaniku. Ano, rozhodně se jedná o nejslavnější lodní katastrofu, nikoliv však nejsmrtelnější. Tou je torpédování lodi MV Wilhelm Gustloff rudou armádou. Byla postavená jako výletní loď pro státní organizaci cestovního ruchu nacistického Německa a později sloužila jako plovoucí kasárna a nemocniční loď. V ledových vodách Baltského moře tu zahynulo šestkrát více lidí, než na populárním Titaniku. Nejbizarnějším námořním neštěstím je ale událost, která se stala přesně o sto let později, než kdy šel Titanik ke dnu. Šlo o největší italskou rekreační loď Costa Concordia.
Představte si, že si zaplatíte okružní plavbu po západním Středomoří na naprosto luxusní lodi se sedmnácti palubami, šesti restauracemi a třípodlažním divadlem a vůbec vás nenapadne, že takovému kolosu velí úplný pablb, konkrétně kapitán Francesco Schettino. Ten zřejmě posádce plnil, co jí na očích viděl. Jak jinak si vysvětlit, že souhlasil s prosbou svého hlavního lodního mistra Antonella Tievoliho, který chtěl plout blíže k ostrovu Isola del Giglio, ze kterého pocházel, aby pozdravil místní obyvatele.
Kapitán navíc vypnul počítačový navigační systém, řídil popaměti a to ještě napůl naslepo, protože si zapomněl brýle v kajutě. Výsledkem této frajeřiny bylo, že loď narazila na podvodní skálu, převrhla se a napůl potopila, což stálo život více než tří desítek cestujících. Kapitánův nejhorší hřích však ještě čekal na své entrée. Říká se, že potápějící se loď opouští kapitán vždy jako poslední. Pro všechny případy také má vždy po ruce pistoli s jednou kulkou. To však neplatilo pro Schettina. Ten vzal nohy na ramena mezi prvními a utekl jako krysa. Na lodi tou dobou bylo ještě tři sta cestujících.
Sulejmánie, Irák, srpen 1888
Znáte to úsloví „jestli mi spadne květináč na hlavu, bude to zásah vyšší moci…“. Po přečtení těchto řádek už podobné zamyšlení nikdy nebudete brát na lehkou váhu, protože smrt skutečně může přijít shora. Příčiny a okolnosti úmrtí na astronomické jevy se špatně zkoumají, ale způsobené škody se prokazují mnohem snadněji. Své o tom vědí obyvatelé nad Čeljabinskou oblastí, kde rázová vlna po dopadu meteoritu rozbila okna v mnoha budovách a zranila přes tisíc osob. Jeden potvrzený případ smrti po dopadu meteoritu ale lidská historie přeci ale jen zaznamenala.
Skupinka tureckých vědců při prohledávání státních archivů našla dopisy napsané místními úřady v osmanské turečtině krátce poté, co na Zemi dopadl meteorit, konkrétně na kopec v dnešní irácké Sulejmánii, a to 22. srpna 1888. Zpráva uvádí, že byl nárazem jeden muž byl zabitý a druhý ochromený. Incident byl dokonce oficiálně nahlášený Abudlovi Hamidovi II., sultánovi Osmanské říše. Meteorit s poselstvím smrti nebyl zdaleka jediný, který tou dobou spadl z nebe. Bylo jich hned několik během deseti minut, a lidé z nedalekého je města viděli, jak se řítí v podobě ohnivé kouli k zemi.
Pozdrav z nebe překvapil i Ann Hodgesovou, obyvatelku Alabamy ve Spojených státech v roce 1954, když spala na gauči v obývacím pokoji. Stropem jí prolétl čtyřkilový fragment meteoritu, způsobil jí jen pořádnou modřinu. Podobně vyděsil vesmírný kámen o velikosti hrášku i čtrnáctiletého německého chlapce Gerrita Blanka, když ho cvrnkl do nosu a naštěstí mu nic neudělal. To indonéský výrobce rakví Josua Hutagalung může nebesům za nezvaný dáreček leda poděkovat. I když mu zcela zdemoloval obydlí, udělal z něj boháče. Aby ne. Tenhle kus šutru starý čtyři a půl miliardy let měl totiž v přepočtu hodnotu přes čtyřicet milionů korun.
