Od trakaře k autům na obloze
Auto, které pro nás samo přijede do práce, vůz létající v oblacích nebo kabriolet, jenž si klidně pluje v moři nad korálovým útesem. Vynalézavost automobilových designérů zkrátka nezná hranic a neznala ji od chvíle, kdy na silnici vyjel první kočár bez koní.
Co se dělo kolem kola
Kolo. Krátké slovo, které v sobě skrývá dlouhý příběh a jeden z největších průlomů v lidské historii. Dnes se kolem nejrůznějších kol doslova točí celý svět. Otáčejí se ve všem možném od hraček přes převody nejrůznějších strojů po dopravní prostředky všeho druhu. Jak asi býval život bez kola trudný krásně ilustrují pokusy inženýra Pavla Pavla, při kterých „rozchodil“ obří kamenné sochy Moai na velikonočním ostrově pouze za pomoci pevných lan a lidské síly. Před nějakými osmi stovkami let, kdy tamní obyvatelé začali bez dopravních prostředků gigantické postavy stěhovat po ostrově, však už bylo kolu více než pět tisíc let.
Dodnes přesně nevíme, kdo a kdy kolo vymyslel. Obrázky povozů na keramice se však poprvé objevují v oblasti starověkého Sumeru a Babylonu, takže se možná začalo jezdit právě tady. Po většinu své existence kola každopádně zdobila nejrůznější káry, trakaře, vozy, povozy a kočáry, se kterými se hmoždili buď samotní lidé, nebo ochočená tažná zvířata. Dnes nám to sice může připadat trochu zvláštní, ale když se koncem osmnáctého století podařilo vypřáhnout koně i voly z chomoutů a do ulic vyrazily první automobily poháněné párou, vítali je lidé jako čistou formu dopravy. Pochopitelně – na rozdíl od stračen či vraníků za sebou totiž nezanechávaly žádné nevábně vonící hromádky.
Za vším hledej ženu, a proto se není co divit, že jedna odvážná řidička položila zlatou cihlu do základů celého automobilismu. Ano, úplně první benzinovou motorovou tříkolku na světě si sice nechal patentovat její muž Karl Benz, paní Bertha však celému nápadu vlila krev do žil. Karl sice uměl konstruovat spalovací motory, neuměl je však správně prodat lidem. Bertha tedy uspořádala první automobilovou expedici na vlastní pěst, aniž se obtěžovala svému choti něco prozradit. S tříkolkou, která do té doby bez poruchy ujela sotva přes několik křižovatek, překonala více než sto kilometrů napříč Německem.
Protože tenkrát samozřejmě neexistovaly žádné benzinové pumpy, musela cestou pro svého plechového miláčka koupit palivo v lékárně, a kromě toho také řešit celou řadu jeho technických bolístek. Ucpaný karburátor například několikrát vyčistila sponou do vlasů. Kromě toho, že díky své dálkové cestě přitáhla k manželovu automobilu pozornost tisku i zákazníků, se také stala vůbec první řidičkou v dějinách. Dnes se na stejné trase z Mannheimu do Pfozheimu koná každé dva roky spanilá jízda předválečných autoveteránů a trasa Bertha Benz Memorial Route se stala součástí světového průmyslového dědictví lidstva.
Jak předjet čas
Že jsou elektromobily hudbou budoucnosti? Chyba lávky! V automobilovém průmyslu najdete jen málo věcí, které by byly starší než elektrické auto. Dokonce i prvním vozidlem, které stvořil tehdy dvaadvacetiletý a později legendární konstruktér Ferdinand Porsche, byl právě elektromobil. Psal se rok 1898 a jeho model C.2 Phaeton postavený pro značku Egger-Lohner vypadal přesně v duchu doby, tedy jako kočár bez koní. Porsche mu však díky své designérské genialitě vdechl osobitost modře průsvitnými postranicemi a život motorem, který dokázal vyvinout rychlost závratných třiatřicet kilometrů za hodinu a na jedno nabití ujel skoro osmdesát kilometrů.
To však nebyl jediný „elektroúlet“ automobilové historie. Představte si, že se proti vám ze zatáčky vyřítí splašená stříbrná bublina na třech kolech s průhlednou plexisklovou kabinou skoro po všech stranách. Připočtěte si, že elektovozítko Oeuf électrique neboli elektrické vajíčko má v rodném listě poměrně dávný letopočet 1942, a nebudete se divit, že se obyvatelům francouzské metropole možná zdálo, že tam přistálo prapodivné UFO. Elektrické vajíčko skutečně vzniklo v Paříži, která byla vždycky otevřená uměleckým a designérským experimentům všeho druhu.
Novátoři automobilového světa však svou dobu předbíhali docela často. Třeba s létajícími auty se začalo experimentovat hned po druhé světové válce, když se americké armádě zachtělo terénního vozu, který by jednoduše „přeskočil“ oblasti s opravdu obtížným terénem. Dokonce ani vynález karoserie s aerodynamickými tvary podobnými kapce vody není žádným výkřikem posledních let. Stačí se podívat na neuvěřitelný vůz Norman Timbs Special z roku 1947, který díky svému červenému laku vypadá jako splašená kapka krve.
Ani on však nebyl prvním svého druhu. Unikátní model ALFA 40–60 HP připomínal ponorku na čtyřech kolech a své okolí ohromoval už před první světovou válkou. Tehdy však byly v módě hranaté krabice s velkými blatníky, takže se mezi zákazníky neujal. Mezi obě pojízdné „kapky“ časově i designově zapadá novátorský prototyp Škody 935 z roku 1935, který měl dostat aerodynamickou karoserii i na naše silnice. Slibnému konceptu však vystavila stopku druhá světová válka.
Kdo dnes nemá v autě dotykovou obrazovku infotainmentu, jako by ani neexistoval. Dokonce i tohle řešení je však mnohem starší, než se zdá. První dotykový displej v palubní desce představil luxusní automobil Buick Riviera už v roce 1986, a pořádně si svou technologickou odvážnost odskákal. Podle tehdejších kritiků celé zařízení jen zbytečně rozptylovalo řidiče, takže ho firma z výroby nakonec stáhla.
Auta bez řidiče
Dá se to pochopit jen těžko, ale opravdu se to stalo. Americká řidička Merv Grazinská z Oklahomy vysoudila na výrobci autokaravanů Winnebago skoro dva miliony dolarů a nový karavan za to, že za jízdy odešla od řízení. Koupila si model s automatickou převodovkou, při jízdě po dálnici nastavila „automat“ na jízdu vpřed, tempomat na sedmdesát mil za hodinu a šla si do obytného prostoru udělat sendvič. Samozřejmě, že i se svým domkem na kolečkách skončila v nejbližším příkopu a na střeše. Výrobce měl tu jedinou smůlu, že do návodu k použití nenapsal, že se od volantu při nastaveném tempomatu vstávat nesmí.
Po tak drahém ponaučení veledůležitou poznámku do návodu okamžitě doplnil, rychle se však blíží doba, kdy by to mohl s klidným srdcem pustit z hlavy. Už dnes jezdí v testovacím i běžném provozu autonomní auta, která se bez řidiče do jisté míry skutečně obejdou. Své okolí sledují celou sérií kamer, radarů a dalších senzorů, a získaná data pak používají k orientaci v prostředí.
Zpracovat takové údaje přesně a dostatečně rychle je však pořád velkým oříškem, s jehož rozlousknutím skvěle pomáhají také čeští vědci. Konkrétně výzkumný tým z pražského ČVUT, jehož algoritmus na rozpoznávání chodců a ostatních aut se už testuje v Japonsku v reálném silničním provozu. Kromě běžnějších věcí dokáže správně vyhodnotit i takové perličky, jako je třeba chodec nesoucí kajak.
„Prvky autonomního řízení dnes najdeme u většiny moderních aut, jen si to neuvědomujeme,“ podotýká expert ze společnosti ŠKODA AUTO Adam Roxer. „Adaptivní tempomat, který dokáže zpomalit před vozidlem vepředu, patří do první úrovně autonomního řízení, a parkovací asistent schopný sám zajet s autem na volné parkovací místo dokonce do druhé.“ Úrovní autonomie řízení je celkem pět a auta z té poslední zvládnou veškeré situace sama, takže teoreticky ani nemusejí mít volant. Ve Škodovce přitom experimentují s technologiemi na úrovni tři a čtyři, kdy už autopilot může převzít řízení za přehledné situace, třeba na široké dálnici s dobře vyznačenými jízdními pruhy. Takovými systémy byl vybavený třeba koncept elektromobilu VISION E z dílny Škody.
Únik do oblak
Nekonečná řeka aut se sune doslova šnečím tempem a o pár kýžených metrů popojede jen tak často, aby řidiči za volantem svých plechových miláčků beznadějně neusnuli. V thajském Bangkoku, kde žije stejně lidí jako v celé České republice, udeřila odpolední špička. Pouhých pár kilometrů beznadějně ucpanými ulicemi může znamenat více než tři hodiny popojíždění a vzpomínka na pražskou magistrálu v tu chvíli vyvolá na tváři jen pobavený úsměv. Auta vpředu, auta vzadu, auta z obou stran. Zkrátka není úniku. Kéž by šlo nakopnout vrtuli a vznést se vzhůru k tropicky modré obloze.
Věřte tomu, nebo ne, ale zbožné přání frustrovaných šoférů se možná brzy změní v každodenní realitu. Na světě doslova letí do finále testování hned několika létajících aut, a naši konstruktéři v tom závodě nesmějí chybět. Kromě dvou amerických prototypů, z nichž jeden má skládací křídla a druhý se po obloze prohání na paraglidu, a nizozemského stroje PAL-V se skládacími vrtulemi si chtějí svůj díl slávy ukousnout i obě části bývalého Československa. Český projekt GyroMotion vsadil podobně jako Holanďané na proměnu ve vrtulník, zatímco slovenský AeroMobil s doletem až tisíc kilometrů kouzlí se skládacími křídly. A nutno podotknout, že je zároveň létajícím designérským bonbonkem. Tak nádherně spojit konstruktérskou praktičnost s krásným vzhledem umíme opravdu jen u nás.
Automobilové kuriozity
- V roce 2008 postavila švýcarská společnost Rinspeed prototyp s názvem sQuba, který může jezdit nejen na souši, ale i pod vodou do hloubky deseti metrů. Pod vodou jezdí rychlostí tři kilometry za hodinu.
- Na světě se každoročně vyrobí šedesát milionů nových aut – to znamená 115 vozů každou minutu!
- Nejvyšší pokutu za nepovolenou rychlost dostal švédský řidič, který se řítil ulicemi rychlostí 288 kilometrů za hodinu. Za svou nerozvážnost zaplatil milion eur. Ve Švédsku se pokuty vypočítávají podle příjmů delikventa.
- Asi nejrychlejší policejní auto mají muži zákona v Dubaji. Po pobřežní silnici se prohánějí v modelu Bugatti Veyron s maximální rychlostí přes čtyři sta kilometrů za hopdinu, který je nastříkaný oficiálními policejními barvami a má na střeše policejní maják.
- Jihoafrická republika je nechvalně známá svými loupežemi aut. Zdejší vynálezce Charl Fourie proto vymyslel plamenomety, které vypouštějí proudy ohně do prostoru kolem dveří auta a odhánějí tak chtivé zloděje.
- Na celém světě jezdí asi miliarda aut a jejich počet neustále roste. Například v americkém Los Angeles mají už dnes více aut než obyvatel.
