Elba je jako urozená paní středomořského království. Nechybí jí oblé křivky, obléká šaty sluncem vyšívané a u nohou jí leží skutečné drahokamy. Místo modré krve jí v žilách koluje rudé víno. V její společnosti se dá zkrátka docela dobře vydržet.
Co je malé, to je hezké, říká se. A u Elby to platí tuplem. Samotný příjezd na ostrov je velkolepý, zvláště pak chytnete-li odpolední trajekt jako my. Oranžové slunce zaleje přístav Portoferraio a opře se do zdí starobylé citadely, což působí opravdu fenomenálně. Lepší přivítání si snad ani nedovedu představit. Stejně okouzlující jsou majestátní pinie, které na klikatých cestách místy tvoří úplné tunely. Elba je maličký ostrov. Na délku má jen třicet kilometrů a na šířku dvacet. Zdálo by se, že se tu dá jen ležet u vody a lenošit, ale to je velký omyl. Tenhle kousek země, který proslavil Napoleon Bonaparte, skrývá mnoho překvapení a míst, která musíte prozkoumat.
I když na ostrově letiště je, má spíše kapesní charakter a z Čech se sem vzduchem nedostanete. Nejčastěji se sem proto jezdí autem. Parkuje se tu sice trochu natěsno, jak to Italové umí, ale zato z devadesáti procent zadarmo. Při dlouhodobějším pobytu to vaše peněženka velmi uvítá, protože vše ostatní je tu mnohem dražší než na pevnině. Pobřeží je velmi členité, takže je Elba ostrovem pláží. Najdete tu snad všechny jejich varianty, na které si vzpomenete, od dlouhých písčitých přes oblázkové až po úplně černé ze sopečného písku. Za mámivě zlatavý lesk těch posledních může velká koncentrace pyritu. Pokud chcete být téměř sami, je lepší zastavit na hlavní silnici, najít si cestu k moři a tak získat i svůj klid na slunci.
Pod zem na kole
Elba je nejen rájem pro potápěče, ale také pro cyklisty a mineralogy. Pravidelně sem jezdil trénovat i šampión šampiónů slavný silniční závodník Fausto Coppi. Pokud se nechcete úplně zpotit, půjčte si elektrokolo a vyberte si jednu z pěti tras kolem mysu Capoliveri. Rodinám s dětmi bude asi nejvíce vyhovovat trasa A dlouhá pouhých devatenáct kilometrů. My jsme se vydali kolem pobřeží na zcela unikátní místo, do kterého byste vůbec neřekli, že je pro ostrov tak typické. Do největšího dolu na železnou rudu v Evropě – Ginevro. Ostrov se totiž proslavil nejen svým vynikajícím vínem, které opíjelo i papeže, ale také těžbou železné rudy, žuly a nerostů. Jejich dobýváním se zde bavili už Etruskové.
Nevím, co je vzrušující více, jestli procházka dvacet čtyři metrů pod zemí nebo jednotlivé příběhy horníků, se kterými se tu setkáte. Za prací sem chodili už čtrnáctiletí hoši, a to hodinu pěšky tam i zpět. Dodnes jsou zde perfektně zachovalé podzemní místnosti i předměty každodenní potřeby. Prohlédnout si tak můžete místnost, ve které jedli, včetně vybavení, lampy a hornických vozíků v blízkém tunelu. Ani ten největší násoska z vesnice neměl určitě takovou spotřebu vína na hlavu jako zdejší fachmani. Každý fasoval kolem pěti litrů na den, aby lépe čelil případné dehydrataci. Volit můžete ze dvou prohlídkových tras. Když si vyberete tu delší, stanete před černou odtěženou dírou, do které by se slavná milánská katedrála vešla jeden a půl krát.
Do Napoleonovy ložnice a za vínem v amforách
Jednou z nejkontroverznějších osobností evropský dějin je bezesporu Napoleon Bonaparte. Elbané na něho však nedají dopustit a dodnes je jejich idolem. Strávil tu sice pouhých devět měsíců a dvacet jedna dní, ale co se reforem týče, neztratil ani minutu. Pilný byl jako včela. Aby se mu těch dvě stě kilometrů čtverečných lépe spravovalo, rozdělil je do deseti obvodů. Vybudoval infrastrukturu a postavil či zvelebil domy. Ostrovu dal jednotu a to nejen faktickou, ale i symbolickou v podobě vlajky se třemi zlatými včelami na červeném pruhu. Jak bydlel a kde pracoval, zjistíte po návštěvě jedné ze dvou jeho rezidencí. Los by měl padnout určitě na Villu San Martino, která leží asi šest kilometrů od hlavního města a sloužila jeho soukromému životu a jako letní sídlo. Nejzajímavější je Místnost uzlu lásky zasvěcená jeho ženě Marii Luise a egyptská místnost zdobená hieroglyfy.
Elbské víno není potřeba dlouze představovat. To se chválí samo. Pouze na jihovýchodních svazích za zálivem Porto Azzuro však ochutnáte raritu, kterou nikde jinde na ostrově nenajdete. Okusíte, jak asi chutnalo víno starým Římanům před dvěma tisíci lety. Antonio Arrighi je totiž jediný, který vyrábí terakotové víno, tedy jiskrný mok, který zraje v amforách. Amfora nevytváří žádnou vůni a díky pórovitosti jílu umožňuje dobrou mikrooxidaci nezbytnou pro zrání vína. Máte-li mlsný jazýček, hledejte lahev, na jejíž etiketě bude stát Tresse amfora. Budete mít jistotu, že pijete cuvée z odrůd Sangiovet, Syrah a Sagrantino, které dlouho zrálo v osmsetlitrových terakotových amforách. Z farmy Arrichi si můžete odvést nejen tenhle červený skvost, ale také domácí olivový olej.
Až na vrcholky hor a okolní ostrovy
Střechou toskánského souostroví je hora Monte Capanne. Sportovní šílenci se na ni povětšinou z vesničky Marciana vydávají pěšky, my jsme to ale do výšky 1019 m vzali svéráznou lanovkou. Nepředstavujte si žádnou uzavřenou kabinu nebo sedačku, která vás vyveze nahoru. Chcete-li se bez námahy dostat až na vrchol, vlezete si hezky do něčeho, co výrazně připomíná klec na papouška nebo na zlobivé děti. Je natřená nažluto a i když máte zábradlí všude kolem sebe a pevně se držíte, při silnějším poryvu větru se v té výšce asi u každého dostaví smíšené pocity. Kromě toho, že se za osmnáct minut ocitnete na nejvyšším místě ostrova s fantastickou vyhlídkou, je tenhle kopeček zvláštní ještě jednou věcí. Za deštivých měsíců se jeho svahy krásně blýskají. Fialově po ametystech a zeleně po berylech. Bohaté podloží totiž obsahuje více než sto padesát druhů minerálů. Na východním konci ostrova zase leží Monte Calamita. Tato hora je ve skutečnosti jeden obrovský kus železa. Vyvíjí tak silné magnetické pole, že ruší kompasy připlouvajících lodí.
Kromě Elby do Toskánského soustroví patří ještě dalších šest pidi ostrůvků, které mají roztomilé přezdívky. My jsme navštívili tři z nich Giglio, Capraiu a Pianosu. Pianosa je přírodní rezervace, a proto na ni může vstoupit pouhých dvě stě padesát návštěvníků denně. Právem se jí přezdívá ostrov duchů. O historické budovy se bohužel nikdo moc nestará a ty proto melancholicky chátrají. Je to velká škoda, protože křišťálově čisté moře kolem je opravdu skvostné. Historickou chloubou místa jsou ruiny římské vily Agrippa, která patřila synovci císaře Augusta, jenž tu později našel smrt. Se smrtí se pojí i zdejší katakomby z raně křesťanské doby, které jsou veřejně přístupné, a můžete je dokonale prozkoumat. Za nedotčenou přírodou Pianosy stojí poněkud drastická skutečnost. Ostrov se na sto padesát let stal domovem vězňů s nejpřísnější ostrahou, a proto byl uzavřen. Díky tomu tu hnízdí extrémně vzácní ptáci a při troše štěstí tu spatříte i karety obecné.
Ačkoliv se Capraie říká divoký ostrov, nenajdete tu z toho, co by připomínalo bujarý život, vůbec nic. Žádné kluby ani auta, natož pak přecpané pláže s deštníky. Čeho je tu ale hodně, je klid. Od tří stovek místních obyvatel se žádné pozdvižení čekat nedá. Snad i koček je tu více než lidí. Jednu vesnici a přístav si prohlédnete za chvíli a pak už můžete jen odpočívat a kochat se přírodou. Pozoruhodné je, že z více než šesti set padesáti druhů rostlin jsou téměř tři procenta endemická. Podobně krásná příroda, ale už o poznání větší cvrkot je na Gigliu. Tam, kde dříve pobíhaly převážně kozy, podle kterých získal ostrov svou přezdívku, stojí dnes živý přístav s restauracemi. Ostrůvku vévodí středověký hrad, uvnitř kterého najdete samostatné mini městečko s domečky nalepenými na hradby a malými obchůdky. Tenhle středomořský ráj nebylo ale vždycky snadné ochránit před nezvanými hosty. Své by o tom mohla vyprávět kamenná věž Torre del Saraceno, která mnohokrát odvrátila útoky drsných pirátů. Dodnes z toho má pošramocenou fasádu.
Zajímavosti ostrova:
- Na Elbě roste endemický druh šafárnu – Crocus ilvensis.
- Ostrovy Pianosa a Capraia mají úplně stejné jméno jako dva ostrovy v souostroví Tremiti ležící severně od poloostrova Gargano.
- Elba na mapě připomíná rybu. Hlava směřuje ke Korsice a ocas k Toskánsku.
- Sloupy Pantheonu v Římě jsou vyrobeny ze žuly z Elby. Stejný kámen byl použitý i na stavbu katedrály v Pise.
- Akvárium v Marina di Campo je druhým největším v Itálii hned po tom v Janově.
Může se hodit:
- Trajektový lístek z Piombina do Portoferraia a zpět si koupíte na https://www.ok-ferry.com
- Půjčit kola si můžete v půjčovně Rent Bike Capoliveri, Via Circonvallazione, 1.
- Milé ubytování kousek od moře najdete v The pink oleander house v přístavní vesničce Marciana Marina.
- Skvělý supermarket leží na začátku Portoferraia. Koupíte tu úplně všechno včetně čerstvých ryb na gril.
- Ideální místo na přespání na cestě na/z Elby je v některé z vesnic kolem Trentina.
- Jízdenka na lanovku na Monte Capanne stojí pro dospělé tam i zpět 18 € a pro děti od 4 do 10 let 8 €.
